Kdopak se s tím někdy nesetkal. My, staří kusové, ještě pamatujeme modré obrazovky smrti. Tím nám počítač oznamoval, že už ho nebaví dělat jakoukoli činnost a abychom se starali. Takže nastupovaly všelijaké záchranné diskety (ano diskety), hledání chyb, a nakonec reinstalace systému. Nebo také odnos počítače do opravny. Dnes už se s modrou obrazovkou nesetkáme. Pokud se v počítači něco pokazí, jsou možnosti, jak jej dostat zpět do kondice bez nějakých zvláštních expertních znalostí. A pokud už to nejde ani pak…
Pak nastupují domácí všeumělové, kteří jsou od fochu a rozumí tomu. Takže lze spatřit vyučeného řezníka s nožem, an jím rýpe v bedně nebo v otevřeném notebooku, maje u ruky též půl kilové kladívko, co kdyby. Také zaměstnanec technických služeb, obsluhující fekální vůz tomu přece rozumí a opraví si to sám. Tihle a jim podobní se sejdou stejně v opravně, kde vysypou na stůl součástky z igelitového pytlíku a položí kastli počítače. Tímto žádají opravu a diví se nad cenou a délkou. Jóóó, hoši, na to jste měli myslet dříve, než jste do toho stroje vůbec lezli. Počítač je citlivá věc, a i když jej amatér rozebere, je hodně pravděpodobné, že jej neopraví. Většinou bývá stejně chyba v softwaru, takže se stroj ani nemusel rozebírat.
Nebyl-li však v opravně dlouho, takové rozebrání vůbec není na škodu, protože technik tu může uklidit. To znamená zbavit vnitřek prachu a všech nečistot, vyndat procesor a dát novou teplovodivou pastu. Tím jsme se dostali k hardwaru. Pokud je závada zde, tak se samozřejmě odstraní. Vadná součástka se vymění a je to. Pokud se ovšem ještě vyrábí. Protože se v dílně zhusta objevují i stroje, kde již není možné náhradní součástky sehnat. Jedině z dalšího starého stroje, ale podle mého soudu to již nestojí za to. Pokud se vám tedy stane, že PC nejde, vytáhněte přívodní kabel a počítač svěřte servisu.